Zeď myšlenek
Jednou se mě někdo zeptal, jestli si tu danou osobu dokážu představit s drahou polovičkou. Nemusela jsem ani přemýšlet. Pokud se Vás někdo na tuto otázku zeptá, odpověď by měla být bez pochyby že ano. A objasnění proč. Drahý přítel je to nejcennější, co v životě můžete mít. Je důležité, pokud se na tuto otázku Vás někdo zeptá, mějte na paměti všechny jeho kladný i záporný věci. Já osobně si stojím za názorem, že pro každému je tu někdo. Ani já nevím, jestli s danou osobou budu do konce života. Nejhezčí na tom všem je to, že to nikdo neví. Takové překvápko. Každý z nás si přejeme, aby to ten daný člověk byl. Jak já říkám, všechno je jednou poprvé a naposled. Můžete se poprvé a naposledy zamilovat do jedné a té samé osoby a nikdo jiný už nebude, nebo také ne. To je na osudu. Vrátím se zpět k otázce, která mi na začátku byla položena a kterou jsem začala. Jednou se ta osoba bude procházet městem s tou drahou polovičkou za ruku. Ať už mi věří nebo ne, jednou to tak opravdu bude. Možná si teď někdo říká že není dost dobrý nebo hezký. Každý z nás jsme nějaký, naše chyby z nás dělají to, čím jsme. Kdyby každý byl dokonalý, život nebude tak zajímavý, jak je. Občas někdo plácne nějakou blbost, ale přece se tomu aspoň někdo zasměje. Je to tím, jak jsme každý jiný, to je na tom to krásné. Jednou do našeho života vstoupí osoba, která nám dám vše, po čem toužíme. Každý z nás si přeje, aby to bylo hned, ale trpělivost růže přináší. Nadarmo se neříká, že kdo si počká ten se dočká. A i když se ty dva nesejdou ve správný čas, vždy je tu někdo, kdo pomůže. VŽDYCKY. Když ve Vás člověk věří, dokážete toho víc, než si myslíte. Podpora z druhé strany má na člověka strašně velký vliv. Až přijde ten den, kdy vám do života vstoupí TA osoba, a vy připravený na nic nebudete. A to je na vztazích na začátku krásného dlouhodobého vztahu to kouzlo. Základem dobrého a kvalitního vztahu je hlavně to, milovat sama samého, abychom mohli milovat někoho jiného. Ponaučení a shrnutí toho všeho je asi jen jedno, milujte své chyby a sami sebe. Jednou někdo přijde a zamiluje si to.
Byla mi položená otázka. Co je mým největším snem. Docela jednoduchá otázka, si řeknete. Ale pro mě tolik ani ne. Já mám mnoho snů, ale nedávno jsem si uvědomila jednu věc. Proč mít za sen něco, co normálně přes větší snahu a píli mít budu. Díky podpoře, která je důležitá při plnění svých snů. Ale můj sen není hmotný. Můj sen nelze ani vidět. Můj největší sen je, být šťastná.
Láska je odpověď
Jednou se mě někdo zeptal, jestli si tu danou osobu dokážu představit s drahou polovičkou. Nemusela jsem ani přemýšlet. Pokud se Vás někdo na tuto otázku zeptá, odpověď by měla být bez pochyby že ano. A objasnění proč. Drahý přítel je to nejcennější, co v životě můžete mít. Je důležité, pokud se na tuto otázku Vás někdo zeptá, mějte na paměti všechny jeho kladný i záporný věci. Já osobně si stojím za názorem, že pro každému je tu někdo. Ani já nevím, jestli s danou osobou budu do konce života. Nejhezčí na tom všem je to, že to nikdo neví. Takové překvápko. Každý z nás si přejeme, aby to ten daný člověk byl. Jak já říkám, všechno je jednou poprvé a naposled. Můžete se poprvé a naposledy zamilovat do jedné a té samé osoby a nikdo jiný už nebude, nebo také ne. To je na osudu. Vrátím se zpět k otázce, která mi na začátku byla položena a kterou jsem začala. Jednou se ta osoba bude procházet městem s tou drahou polovičkou za ruku. Ať už mi věří nebo ne, jednou to tak opravdu bude. Možná si teď někdo říká že není dost dobrý nebo hezký. Každý z nás jsme nějaký, naše chyby z nás dělají to, čím jsme. Kdyby každý byl dokonalý, život nebude tak zajímavý, jak je. Občas někdo plácne nějakou blbost, ale přece se tomu aspoň někdo zasměje. Je to tím, jak jsme každý jiný, to je na tom to krásné. Jednou do našeho života vstoupí osoba, která nám dám vše, po čem toužíme. Každý z nás si přeje, aby to bylo hned, ale trpělivost růže přináší. Nadarmo se neříká, že kdo si počká ten se dočká. A i když se ti dva nesejdou ve správný čas, vždy je tu někdo, kdo pomůže. VŽDYCKY. Když ve Vás člověk věří, dokážete toho víc, než si myslíte. Podpora z druhé strany má na člověka strašně velký vliv. Až přijde ten den, kdy vám do života vstoupí TA osoba, a vy připravený na nic nebudete. A to je na vztazích na začátku krásného dlouhodobého vztahu to kouzlo. Základem dobrého a kvalitního vztahu je hlavně to, milovat sama samého, abychom mohli milovat někoho jiného. Ponaučení a shrnutí toho všeho je asi jen jedno, milujte své chyby a sami sebe. Jednou někdo přijde a zamiluje si to.
Dějiny se opakovat nemohou, ale minulost ano.
Zdá se, že to nedává smysl. Ale když se na to podíváme hlouběji, lze vlastně říct, že to tak je. Dáme si příklad. Rok 1968 - Pražské jaro. To jsou dějiny. To se stalo a s tím nic neuděláme. Je to zapsané v historii. Představte si, že jste v tom roce, a jedete například do práce. Je to vaše každodenní rutina. Minulý den jste také šli do práce, a to byla už minulost. Rozdíl mezi dějinami a minulostí je takový, že dějiny máme zapsané přece v kronikách, ale minulost, tu naši minulost si zapisujeme sami a nikdo nás ji neučí.
Život je hudba, písnička, která má příběh o životě.
Nemožné je jen názor
Ano nebo ne. Těžko v dnešní době říct. Pokud dokážeš svoje sny uskutečnit, tak není co řešit. Problém nastává, pokud se bojíš. Vždyť přece žijeme jen jednou, tak nač neudělit někdy něco, co by třeba ne jen pro nás mohlo být výhodné. Pojďme se podívat pár let do minulosti. Psal se rok 1928 a Alexandr Fleming objevil penicilín. Měl všech pět pohromadě a nebál se plísní a jiných věcí. Určitě si taky říkal že to není možné, ale ono je. Člověk si musí věřit, aby dokázal to, co dokázal. Když se podíváme do roku 1946, objevíme předchůdce našeho velmi známého mobilního telefonu. Když se podíváš kolem sebe, tohle všechno byl kdysi jen názor toho, že by to takhle mohlo jednou být. Často se mluví o cestování v čase. Logicky cestovat do minulosti je trochu hovadina, jen z toho důvodu, že byste třeba cestovali do roku 1933 kdy se Hitler dostal k moci. Zastřelíte ho ale co pak. Vrátíte se a možná budeme pod vládou Ruska, nebo něco horšího. Pamatuj si, co se stalo, se mělo stát. Nic s tím neuděláš. Historie se píše sama, ale budoucnost tvoříš ty. Nevěříš ? Tak proč si si tohle dočetl nebo doposlechl až sem ? Bylo to tvé rozhodnuti a to ti nikdo nebere. Jen si radši dvakrát rozmyli co řekneš. Opravdu, věř mi. Ohledně cestování do budoucnosti je to o něco i lehčí. Když si vezmeš tak Rusko má 11 časových pásem, tím pádem by se i mohlo říct že tak trochu časem cestuješ. Pokud se trochu zajímáš o vesmír nebo si poslouchal ve škole, tak víš, že ve vesmíru čas plyne úplně jinak. Jak kdysi říkali, jeden den ve vesmíru je na zemi rok. Tím pádem , pokud budeš z dvojčat a poletíš do kosmu, tak z tvého pohledu budeš starší o den, ale není to tak. Možná tvé dvojče za tu dobu bude mít o něco vrásek více, ale nezmění se nic. Když ale v kosmu vydržíš několik let, tak vlastně cestuješ časem. Ale zase, je to jen otázka času, kdy se tohle všechno uskuteční. Dříve se zdálo že na měsíc nebo celkové do vesmíru se nedostaneme a co se stalo? Dostali jsme se. Otázka ale zní, jsme v tom obrovském prostoru sami?
Z.K.
Jsme jen děti zkažené generace
Píše se 21. století a mnoho toho máme za sebou. Každý o naši generaci říká, že tohle je zlá doba. Ano, doba je zlá a tím pádem i lidé. Dneska na každé škole se najde třída, kde je někdo šikanovaný. Ve světě panuje nenávist. Každý někoho pomlouvá a sami říkají že je tohle zlá doba. Ale proč je ta doba zlá ? Kvůli lidem. Nejsme zlá generace, jen potřebujeme více lásky, která se v dnešním době hledá špatně. Proč dnešní děti mluví tak jako my, puberťáci a dospělí, proč ? Protože dneska už dítě vychovává internet a ne rodiče. Dejte dítěti telefon, a do několika minut ho bude ovládat. Tím pádem s tohoto vyplývá, že nejde o dobu, jde o to jaký je člověk je. Je tohle všechno jen kvůli tomu, aby se člověk jeden druhého bál ? Těžko říct. Pro každého z nás je tohle všechno něco jiného. Přece jenom, všechno zlé je k něčemu dobré. Chtěla bych, abys věděl jednu podstatnou věc. Dobro je silnější než zlo, láska je silnější než nenávist, světlo je silnější než temnota, život je silnější než smrt, vítězství je naše skrze Něho, který nás miluje.
Z.K.
Každému se v životě přihodila nějaká věc, na kterou by chtěl zapomenout. Ale i ta minulost, které bychom se nejraději zbavili, zapomněli na ni, změnili ji, je stále součástí nás, nás samotných.
B.M.
ŠTĚSTÍ STAV MYSLI
V životě si toho zažil určitě už hodně. Ale řekl sis někdy, jestli jsi opravdu šťastný ? Nemusíš mít zrovna nejnovější telefon, auto, dům nebo něco jiného. To tě šťastným možná udělá na chvilku, ale ne na celý život. Žij si svůj život podle sebe a ne podle ostatních. Štěstí je stav mysli. Každý z nás si pod tímto představí něco jiného. A tak to má být. Rodina, přátelé mazlíček kdokoliv tě může dělat šťastným. Musíš jenom věřit. Věř a dosáhneš všechno, čeho budeš chtít.
Z.K.
PŘÁTELSTVÍ
Přátelství je úžasná věc. "No jo no", ale co když to přátelství nemohu najít. Jednoho dne, jsem si uvědomila jednu věc. Mám spoustu přátel, ale skoro všichni mí přátelé jsou falešní. Pravé přátelství by mělo vypadat takto: Dejte svému kamarádovi nebo kamarádce tužku a papír. Řekněte mu/jí aby napsali vaše pozitivní já a negativní, prostě jací jste. A ted´ to přijde. Falešní napíše pár kladných, ale i dost záporných. Zato pravý kamarád o vás napíše klidně slohovou práci na dvě stránky a bude vás jen chválit. Možná napíše jednu nebo dvě negativní, ale to jsou maličkosti, s kterými si hlavu lámat nemusíte. Pravý, ale opravdu pravý kamarád, o vás nenapíše nic zlého, protože jste pro něj poklad. Važte si toho co máte. Falešný kamarád o vás napíše a myslí si jen to špatné, ale nedává to najevo, ukrývá to. Za rohem vás pomlouvá, uráží vás. Na tyhle lidi se vykašlete. Je lepší mít jednoho pravého kamaráde než 100 falešných.
Přátelství je součástí lidského štěstí, řekl jednou jeden moc moudrý pán. A měl pravdu.
ZAMYSLETE SE NAD TÍM, S KÝM SE KAMARÁDÍTE. MÁTE NA LEPŠÍ.
Z.K.
JARO 2020
Jaro je jedno z těch ročních období, kdy není ani moc zima ale zároveň ani velké horko. Na jaře se začínají probouzet zvířátka ze zimního spánku, ptáci přilétají z teplých krajin a ten svět je mnohem hezčí. I nám se poštěstilo a narodila se nám mláďata od ovečky, slepičky a prasátka. Na jaře mám ráda to, že i když je posun času, tak západ slunce bude vždy nádherný. Jaro i když se zdá jako aprílové počasí, se občas chová nezdvořile, právě na jaře můžeme pořídit zázraky přírody. Příroda je mocná víla, která nám dala ale pořád i dává život. Ne jen že stromy kvetou,ale přece celá planeta roste. Nebojím se říct, že polovina populace si neváží toho, co pro nás příroda děla. Vždyť přece jen díky ní, žijeme. I když si v momentální situaci nemůžeme projít na nějakou delší procházku, možná si konečně někdo uvědomí to co já. Žijeme jen jednou, je zázrak to, že na jaře se rodí mláďata, včeličky že opilují květiny, ptáci že nám dělají společnost, a další. Jen díky zvířatům a přírodě právě " Ty" tohle můžeš číst. Naše planeta umírá a my všichni s ní. Otázka zní. Co mohu udělat ? Udělat můžeš hodně. Třídit odpadky, žít zdravě, a mnoho dalších věcí. To ale pomáháš jen sám sobě a né přírodě. Když zasadíš strom, ne že budeš mít v létě se kam schovat před sluníčkem, ale budeš mít jeden další strom, díky kterému můžeš dýchat. Co dáváš to dostáváš. Jak ty k přírodě, tak ona k tobě.
Z.K.
Myšlenky ostatních
Bílým šátkem mává,
kdo se loučí,
každého dne něco končí,
něco překrásného končí. Poštovní holub křídly o vzduch bije,
vraceje se domů;
s nadějí i bez naděje
věčně se vracíme domů. Setři si slzy
a usměj se uplakanýma očima,
každého dne se něco počíná,
něco překrásného se počíná.
Přestali jsme si vážit svého zdraví, a proto jsme dostali takovou nemoc, abychom si uvědomili, že na něm nejvíce záleží. Přestali jsme si vážit přírody, a proto jsme dostali takovou nemoc, abychom si uvědomili, jak j pro nás příroda a pobyt v ní tak vzácný. Přestali jsme fungovat v rodinách, a proto nás tato nemoc zavřela do našich domů, abychom se jako rodina opět naučili fungovat. Přestali jsme si vážit starých a nemocných, a proto jsme jsme dostali takovou nemoc, abychom si uvědomili, jak jsou zranitelní. Přestali jsme si vážit zdravotníků a lékařů, a proto jsme dostali takovou nemoc, abychom si uvědomili, jak jsou nepostradatelní. Začali jsme si myslet, že na vzhledu záleží, a proto nám tato nemoc zakryla tváře, abychom si uvědomili, že nezáleží na vzhledu, nýbrž na duši. Začali jsme si myslet, že jsme páni této planety, a proto jsme dostali takovou nemoc, abychom si uvědomili, že nás může přemoci to, co ani nelze vidět. Začali jsme si myslet, že si můžeme koupit vše, co budeme chtít, a proto jsme dostali takovou nemoc, abychom si uvědomili, že všechno není samozřejmost. Začali jsme trávit čas v nákupních centrech, a proto nám je tato nemoc zavřela, abychom si uvědomili, že štěstí se nedá koupit. Tato nemoc nám toho hodě bere, ale zároveň nám toho hodně dává. Dává nám možnost se polepšit, naučit a pochopit, co je v životě nejdůležitější. Nepromarněme tuto možnost, třeba je tou poslední.
SPRAVEDLNOST
Existuje vůbec nějaká spravedlnost? Já mám poslední dobou pocit, že tenhle pojem je zcela vymyšlený. Jsem člověk, který svoji vinu přizná a dokáže uznat, že si nějakou tu "odplatu" zasloužil. Ale taky moc dobře vím, že jsem osoba, která všem vždycky pomůže, vyslechne je, nezávidí nikomu/naopak všem přeje.
POMOC
Prosím. Zachran´ mě. Dostan´ mě z tohohle pocitu, Jsem uprostřed oceánu emocí, myšlenek a slz. Je mi tu zima, smutno a mám strach. Strach z toho velkýho prostoru okolo mě. Strach z hloubky, která je pode mnou. Tahle situace už pomalu přestává dávat smysl, vlastně všechno mi přestává dávat nějako smysl. Mám okolo sebe stovku lidí, ale stejně se cítím sama. Ty ryby, který okolo mě plavou jsou jako věc, která v tom oceánu je, ale já ji vlastně ani vnímat nechci, protože se ryb bojím. Vždycky to tak nebylo, to až poslední dobou. Do doby, než jsem zahlídla žraloka. Než jsem zahlídla, jak dokáže ublížit těm rybám, který okolo něho jsou. Bezdůvodně, s důvodem, nebo pro zábavu? To už nevím. Ale i tak se mi to zhnusilo. On se mi zhnusil. I když jsem měla pocit, že takovej bejt nemusí, že ty historky a všechno okolo mohly bejt lži. Ale ne já jsem se v tom utvrdila ještě víc, než lidi, kteří to o něm říkají.
Já už se ale topím. Každou vteřinu ztrácím naději v to, že to může bejt ještě fajn. Že se vůbec ještě někdy dotknu tý souše, kterou jsem tak milovala. Ta souš je pro mě smích. Pocit štěstí. Dříve jsem na souši byla pořád a všichni mě tak znali. Byla jsem holka, která by do tohohle oceánu jen tak nevlezla. A když už nějakým způsobem docházelo k tomu, že jsem si namočila kotníky, rychle jsem se vrátila na břeh. Ale ted´ jsem se nechala zlákat. Zlákat tím, že možná něco krásnýho a novýho můžu poznat jenom tehdy, když si půjdu zaplavat. A já vážně chtěla jenom plavat. Plavat mezi těma rybama, a potkat toho žraloka. Naučit ho, aby byl k lidem hodnej, aby jim hned nešel po tělu. Nějak se ujistit v tom, že není všechno tak, jak se o něm říká. A taky to takhle šlo. Byl to úplně někdo jiný, než ten, o kterým všichni mluvili. Ale časem jsem stejně zahlídla jak napadá veškerý ryby okolo něj. Nakonec to došlo k tomu, že byl schopnej napadnout i mě. I přes veškerou snahu, lásku a pochopení, který jsem mu nabízela. A co ted´? Ted´ jsem uprostřed studenýho oceánu, a koukám jak se mi všichni snaží pomoct ven. Jsou to záchranáři, kteří jsou se mnou každičkej den, ale samotný neví, jak mi pomoct. Zkouší mi házet záchranný kruh, ale já už nemám sílu se pro něj natáhnout, i když je metr ode mě. Plavou pro mě, ale já ze strachu kopu kolem sebe, a nedám jim ani možnost doplavat. Už cejtim jak mi tělo omrzá. Že už nemám energii na to, volat o pomoc. Ještě když vím, že on mě sleduje. A já mam strach, že ublíží i těm, co se mi snaží bejt pomocí. Tak tě prosím, zachran´ mě. Dostan´ mě z tohohle prostoru bolesti. Protože já už jsem pod hladinou. A už mi moc síly na vyplavání nezbývá.
ALBERT EINSTEIN
Pan profesor na univerzitě položil svým studentům otázku: "Je všechno, co existuje, stvořené Bohem?" Jeden ze studentů nesměle odpověděl: "Ano, je to stvořené Bohem." "Stvořil Bůh všechno?" Ptal se dál profesor. "Ano pane", odpověděl student. Profesor pak pokračoval: "Jestli Bůh stvořil všechno, znamená to, že Bůh stvořil i zlo, které existuje. A díky tomuto principu: naše činnost určuje nás samotné, tedy Bůh je zlo." Když toto student vyslechl, ztichl. Profesor byl sám se sebou spokojený. Najednou zvedl ruku jiný student. "Pane profesore, mohu vám položit otázku?" "Samozřejmě" odpověděl profesor. Student se postavil a zeptal se: "Existuje chlad?" "Co je to za otázku, samozřejmě, že ano, tobě nikdy nebylo chladno?" Studenti se zasmáli otázce spolužáka, ale ten pokračoval: "Ve skutečnosti pane, chlad neexistuje, v souladu se zákony fyziky je ve skutečnosti pouze nepřítomnost tepla. Člověka a předměty můžeme popsat a určit jejich energii na základě přítomnosti či vytvoření chladu. Chlad nemá svoji jednotku, kterou ho můžeme změřit. Slovo chlad jsme si vytvořili my lidé, abychom mohli popsat to, co cítíme v nepřítomnosti tepla." Student pokračoval: "Pane profesore, existuje tma?" "Samozřejmě, že existuje" odpověděl profesor. "Znovu nemáte pravdu, tma stejně tak neexistuje. Ve skutečnosti, je tma díky tomu, že není přítomno světlo. Můžeme zkoumat světlo, ale ne tmu. Můžeme zkoumat paprsek za paprskem, ale tma se změřit nedá. Tma nemá svoji jednotku, ve které bychom ji mohli změřit. Tma je jen pojem, který si vytvořili lidé, aby pojmenovali nepřítomnost světla." Následně se mladík zeptal: "Pane, existuje zlo?" Tentokrát profesor nejistě odpověděl: "Samozřejmě, vidíme to každý den, brutalita ve vztazích s lidmi, trestné činy, násilí, všechno toto není nic jiného než projev zla." Na to student odpověděl: "Zlo je jen nepřítomnost dobra Boha. Zlo je výsledek nepřítomnosti lásky v srdci člověka. Zlo přichází tak, jako když přichází tma nebo chlad, tedy v nepřítomnosti světla, tepla a lásky." Profesor si sedl. Ten student byl A.E.
Ztrácím ~ Název
Wupsiiik ~ Autor
Tma je tu.. Vzduch je zde, jen jedna osoba mi tu chybí, kdo mi jí vezme?!
Hry jsou tu a vždy.. Virtuální svět a internet je moderní technika, ale mě se tohle netýká..
Ať dělám, co dělám, nikdy si ji nezasloužím, kde jsou ty dny s mým štěstím 😢..
Ptám se sebe opět, a dál, má to vůbec smysl žít sám? Vždy, já bych jí chtěl potkat, tolik pocitů bych chtěl říct.. Ale není ta čas jsem jen část minuty..
Chtěl bych jí říct, že ji mám, rád co bych za to hraní s ní dal 😔.. "Já vím, že jsem hnusnej a smutnej.. Ale jsem hodnej, ,kluk který si chtěl splnit svůj sen..
Kolik krve mě to stálo, kolik minut, zbejvalo jich málo?.. 😔❤️
Lež nebo pravda ~ Název
Wup.siii.k ~ Autor
V noci je tma a ve dne světlo.. Kde jen jsou..
Já chci se vrátit k ní..
Můj život je jen hra.. Hra která je jen hrou a může skončit prohrou..
Znám pár lidí, kteří mi pomohli.. Proč můj život zahodili.. "Jsem prej Emo a smutnej".. Kazím všem život, tak proč jsou se mnou..
Hrát na dvě strany, nenávidět, a potom radit?!.. Kamarádi mají stát při tobě.. Proč já neskončil..
Můj život nemá smysl.. Krev teče ze mě jak nic, a chci se vrátit k ní.. Být u ní ten nejlepší 😭💔..
Je těžké vyznat lásku.. Těžší je, když máte "crush".. 😔❤️..
Deprese je tichá. A stejná jako maska. Lidé ji skrývají za svým úsměvem. Nikdo to nedokáže odhalit, ale vy sami to v hlouby duše cítíte. Čím zábavnější jste, tím méně vás podezřívají. Ale nikdo to nemůže skrývat věčně. Každý se jednou dostane do zlomového bodu. Ale je to v pohodě. Nebuď zahambený. Stále existují lidé, kteří ti budou rozumět. Ty jsi drahocený. Ty jsi milovaný. Ty nejsi nikdy sám.